Historie obce Dolní Branná

Jak vzniklo pojmenování vesnice

Lidově se říká Branná i Branna, ve Brannejch, do Branejch, na Brannou i na Brannu, branckej i brenckej. Hornobrannský kronikář Janda usuzoval, že pojmenování vzniklo od českého slova „branný“, snad prý proto, že dřívější obyvatelé se bránili proti nepříteli nebo proti rozvodněnému potoku Sovinka. Jiní zase vysvětlují, že původ jména Branná je podobný jako osada Žďár. Osadníci stavěli osady na místě lesů, které vypalovali či žďářili. Později slovo žďářiti prý bylo zaměněno německým „brennen“ a od toho je odvozeno Branná či Brenná.

První písemně doložený název osady je v soupisu o vybírání papežských desátků z doby Karla IV., přesně z roku 1352. V něm je uváděna Brenna superior (horní) a Brenna inferior (dolní).

Z hlediska filologického nacházíme správný výklad v práci A. Profouse o místních jménech v Čechách. Podle něho místní jméno Branná mělo původní tvar Brenný nebo Brenná, jež vznikly pravidelně z téhož kořene jako slovo brenije (vyskytuje se rovněž v jiných slovanských jazycích), což znamená bláto, kal. Jméno Branná se vyskytuje v rodě mužském a ženském, neboť je doplňovali buď slovem potok nebo slovem voda. Prvotně tyto tvary zněly pro rod mužský Brenný a pro rod ženský Brenna. Jména Brenný a Brenná bylo tedy původně názvem potoka (nebo vody), v jehož údolí se táhnou obě vsi a znamenalo to, co Kalná. Jménu Brenná se časem nerozumělo a poněvadž základní slovo v češtině zaniklo a bylo omylem spojováno se slovem brána a branný, až v XVI. století ovládl novotvar Branná.

Ve starých listinách se setkáváme s různými obměnami : píše se Branna, Brenna, německy Brannay (někdy Brenney) das Obere nebo Unter Brenna, Nieder Brenney (Branney).

V městských knihách ve Vrchlabí je v r. 1542 Dolní Branná uváděna jako Hainrichsdorf, jindy jako Hennersdorf nebo Heinrichsdorf či Nieder Brennay nebo Brenney.

Německé jméno pro Dolní Brannou Hennersdorf se vyvinulo z Heinersdorf, a to z prvotního tvaru Heinrichsdorf (Jindřichova obec). Po majiteli panství Zdenkovi z Valdštejna (+1393) nastoupil jeho syn Henik (Hening) – tj. zkratka z Jindřich – a od té doby byla Dolní Branná nazývána „Henrici villa“, z toho se tento tvar změnil na Heningsdorf, Heinrigsdorf a nakonec na Hennersdorf.

Jiří Šlitr - slavné osobnosti Dolní Branné

Nebyl sice dolnobrannským rodákem, ale strávil zde dětství a navštěvoval českou školu, kde byl jeho otec v letech 1924 – 1938 řídícím učitelem. Za ředitelování Josefa Šlitra se pořádalo v obci mnoho dětských besídek a představení, v nichž účinkovala celá Šlitrovic rodina. Dcera Olga a syn Jiří i manželka, která je doprovázela na klavír. 

Jiří Šlitr se narodil 15. 2. 1924 v Zálesní Lhotě v okr. Semily. Zemřel tragicky dne 26. 12. 1969 v Praze.

Brzy po narození Jiřího se Šlitrovi přestěhovali ze Lhoty Zálesní do Dolní Branné. Do svých 14 let zde Jiří bydlel a navštěvoval českou školu. Kromě dětských dobrodružství a školy musel Šlitr zvládat ještě povinnosti spojené s malým hospodářstvím kolem domu. Poměrně rád vzpomínal na to, jak chodil pást a připouštět kozu. K nejpříjemnějším vzpomínkám ale rozhodně patřila hudební a kulturní vystoupení, která otec v obci často pořádal. Hudební i výtvarný talent se u Jiřího prý projevoval už od tří let. První zdědil po matce, druhý po otci. Roli baviče si také několikrát vyzkoušel. Například na besídce, která se konala 4. března 1934 na sále hostince pana Jägera, vypravoval obecenstvu anekdoty.

Rok 1938 se stal výrazným mezníkem pro všechny obyvatele českého pohraničí a ani Šlitrovi nebyli výjimkou. 10. října byla česká škola uzavřena. Šlitrovi byli nuceni vesnici opustit a odstěhovali se do Rychnova nad Kněžnou, kde pan Šlitr dostal učitelské místo. Jiří tu rovnou nastoupil na místní gymnázium. Po maturitě v r. 1943 na gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou se stal úředníkem. Od roku 1945 pak studuje na právnické fakultě UK, kde je v roce 1949 promován na doktora práv (JUDr.). Právnické povolání však profesionálně nikdy nevykonával.

Zpěvák, skladatel malíř, humorista a doktor práv Jiří Šlitr byl veřejnosti znám především jako polovina herecké a skladatelské dvojice S+Š. Vždy trochu nesmělý, vystrašený a nejistý, vždy trochu v pozadí, čekající, až na něho přijde řada. A přicházela na něho docela často. Stihl složit hudbu téměř ke 350 písničkám, hrát v pětadvaceti divadelních hrách, třech celovečerních a osmi televizních filmech. To, že je vystudovaný právník, bylo celkem obecně známo, méně už byly sledovány jeho výtvarné aktivity, přestože ilustroval více než dvacet knih. O jeho soukromém světě, ambicích, snech i obavách nevěděli často ani jeho nejbližší přátelé a příbuzní. Odkud pocházela tato uzavřenost a odkud ona sebejistota v tvorbě, ke které se vracíme ještě bezmála po třiceti letech?

A kdo by neznal jeho písně ?

Společně s Jiřím Suchým, který tvořil texty, napsali několik opravdových hitů. Z těch nejznámějších - Potkal potkan potkana, Dítě školou povinné, Léta dozrávání, Včera neděle byla, Marnivá sestřenice, Sluníčko, Ach, ta láska nebeská, Árie měsíce, Kočka na okně, Malé kotě, Písnička pro Zuzanu, Honky Tonky Blues, Tulipán, Babeta, Purpura a mnoho dalších.

 (využito materiálu „Causa Jiří Šlitr“ od Michala Kudrnáče, Reflex 14/97)