Zajímavé momenty z minulosti

Vznik Dolní Branné podle lidové tradice

 V dávných dobách tu byly tři dvory. Jeden, od něhož má mít majitel hospodářství čp. 145 (dnes Zikeš) ještě zbytek zdi (alespoň tak psali kronikáři). Druhý dvůr byl na svahu proti Horní Kalné a třetí tam, kde dnes stojí hospodářství čp. 27 (dnes Radoň). Teprve až později kolem těchto hospodářských dvorů vznikaly menší domky a chalupy. Jejich obyvatelé byli většinou tkalci a pravděpodobně také pracovali ve vrchlabských dolech.

Husitské tažení přes Dolní Brannou

Husité cestou na Hostinné v r. 1421 vypálili celou řadu vesnic. Odnesla to také Horní Branná a v Dolní Branné kostel s farou a několik dřevěných budov.

Pustošení obce vojskem v 17. a 18. století

Roku 1646 císařská vojska vedená hrabětem Montecuccolim způsobila zdejšímu obyvatelstvu nesmírné škody. Vojska drancovala, plenila, pálila. Pak tudy putovala švédská vojska. I ta přinesla plenění a vypalování vesnice. Není divu, že lidé, jak je psáno v kronice, jedli kořínky a kůru stromů. Mnoho lidí tehdy zemřelo hladem, mnoho se jich odstěhovalo.

Sotva se obec trochu vzpamatovala z pustošení Švédy, vtrhli sem v září r. 1745 Prusové. Také oni obec vyplenili. Mnoho domů znovu lehlo popelem a lidé se museli skrývat i s dobytkem v okolních lesích. V pruské válce r. 1771 byla Dolní Branná pro změnu zase obsazena rakouskými vojáky.

Císař Josef II. v Dolní Branné

23. srpna 1778 budoucí císař Josef II. pobyl krátkou dobu v Dolní Branné – bydlel v čp. 8.

Železniční zastávka „Horní Branná“

 Zastávka s označením Horní Branná byla otevřena 1.března 1892. O její zřízení usiloval především starosta Horní Branné, ale na území H. Branné se bohužel vhodné místo nenašlo. Naproti tomu v Dolní Branné takové místo bylo, ale místní obecní zastupitelstvo o vybudování zastávky zájem nemělo a odmítli i finančně přispět. Proto tato zastávka nese název Horní Branná, i když stojí na území Dolní Branné.

Nelehký život české menšiny v letech 1918 – 1945

Početná převaha Němců v Dolní Branné mezi dvěma světovými válkami byla znát. I když se Čechům podařilo v r. 1919 prosadit zřízení české školy a jelikož neměli samostatné prostory, museli sdílet učebny ve škole německé. Němcům se to samozřejmě nelíbilo, což dávali patřičně najevo. Např. 6. září 1920 se uskutečnila demonstrace německých obyvatel obce, kteří zamezili českým dětem vstup do školy. Dav vedený ženou jednoho rolníka vnikl do školní budovy a nadávkami donutil učitele k odchodu. České děti pak byly německou skupinou tvrdě zbity. Konflikt museli nakonec urovnat četníci z Vrchlabí.

Pronásledování českých dětí pokračovalo i v dalších letech. Nebyly to jen děti, na koho si Němci dovolili. Případ, který se odehrál na silnici k Vrchlabí, se týkal manželky řídícího učitele Šlitra. Byla přepadena německými studenty (gymnazisty) z Dolní Branné a obtěžována klukovskými kousky. Když bylo jejich uličnictví ignorováno, jeden ze skupiny ji udeřil ledovou hroudou do hlavy. Incident byl vyšetřován, chlapec, který zranění způsobil, musel osobně ženu odprosit.

Řídící učitel Josef Šlitr

V červenci 1924 nastoupil jako řídící učitel do české školy Josef Šlitr. Vztahy českých a německých obyvatel mu již od počátku svého působení v obci nebyly lhostejné. Je si vědom v jaké situaci se Češi nacházejí a zároveň cítil tíhu osobní zodpovědnosti povzbudit českou menšinu, aby věřila v lepší budoucnost. Někteří čeští spoluobčané mu však vstříc nevycházejí. A jak na něho zapůsobili ? „ Shrbení, opatrní, vypočítaví, straní se všeho, čeho nemají Němci rádi – jen aby se zachovali. Český učitel je mezi vámi, pomozte mu, neklesejte, nebojte se !! Což ztratili jste víru v budoucnost ? Či je Vám lhostejno kam spějeme ?"

Co třeba Josefa Šlitra popudilo k těmto výtkám ? Například chladnost některých Čechů, kteří ani ve státní svátek nevyvěsí čsl. prapor.

Konec 2. světové války v obci

 V lednu 1945 přicházely do Čech před postupující Rudou armádou stovky uprchlíků ze Slezska. Mnoho jich také zůstávalo přes noc v Hennersdorfu. Ze 17. na 18. února jich tu bylo přes 1 200 ! Bydleli ve škole, v hostincích a v soukromých bytech. V únoru se také konaly přípravy na zadržení postupující sovětské armády. Němci stavěli na silnicích zábrany, dělali zákopy a kryty. Posledního března prošlo zdejší obcí posledních 37 uprchlíků.

6. dubna projížděl obcí muniční vlak. Za Honnemayerovou továrnou (dnes Mileta) došlo k výbuchu, přičemž byla vyražena všechna okna v obci i v kostele. Příčina exploze však nebyla zjištěna. 17. dubna přenocovalo v obci 360 říšských vojáků ustupující armády směrem k Nové Pace.

6. května 1945 byla dokončena kapitulace Německa. V Dolní Branné byly všechny domy vyzdobeny čsl. vlajkami, na německých domech vlály bílé prapory. Němci měli také na rukávech bílou pásku.

Začátky kopané v obci po r. 1945

 V r. 1945 se rozpadl Sportovní klub v Horní Branné a většina hráčů přešla do nově vznikajícího fotbalového klubu v Dolní Branné. Díky velkému nadšení několika dobrovolníků se podařilo vybudovat první hřiště od silnice podél plotu Milety k dráze ČSD. Povrch hrací plochy byl kamenito-hlinitý, urovnaný škvárou, značně šikmý a branky dřevěné hranaté, potažené drátěným pletivem. Převlékat se chodilo do chaloupky ke Standovi Jirsovi (dnes Kopecký) nebo se převlékalo u hřiště. K mytí posloužila ne vždy tekoucí voda ve struze u plotu. To se běhalo do Sovinky nebo byla připravena vanička u pana Strnada v domečku u Milety. První dresy si hráči přinesli z Horní Branné. Černobílé pruhy a černé trenýrky. První vlastní dresy pro hráče věnoval správce papírny pan Dědek. Zapůjčil mnohdy i dopravní prostředky. Někdy nákladní auto UNRA, jindy traktor s vlekem, se kterým se jelo třeba až do Vysokého. První hřiště nemělo dlouhého trvání. V roce 1948 bylo postaveno přibližně do nynější podoby.

Těžba mědi v Dolní Branné 

Podle nepotvrzených zpráv se na území Dolní Branné již v 15. století těžila měď. Proto byl kolem roku 1951 zahájen v lokalitě Záduší před Horní Kalnou geologický průzkum. Jeho cílem bylo najít měděnou rudu. Josef Strnad a František Hanuš tu vykopali asi 200 m dlouhou štolu. Ukázalo se však, že kutání by tady bylo nerentabilní.

Kdo vedl obec od r. 1848

Franz Čeřovský (1848-1868), Benedikt Kostial (1868-1877), Johann Bachtik (1877-1883), Andreas Pochop (1883-1887), Franz Wonka (1887-1899), Franz Kostial (1899-1905), Johann Braun (1905-1920), Josef Schubert (1920-1924), Johann Braun (1924-1938), Franz Hiltscher (1938-1945)

Václav Zuzánek (1945), František Kraus (1945-1946), Václav Jiříček (1946-1947), Miloslav Zuzánek (1947-1948), Jan Vaníček (1948-1949), Oldřich Šmíd (1950-1958), Luděk Marčík (1958-1964), Josef Schwarzer (1964-1971), Vlastimil Bedrník (1971-1976), Vilém Stínil (1976), Otakar Zikeš (1976-1983), Miloš Klobouček (1984-1988), Ladislav Holubec (1988-1990)

 Zdeněk Kouba (1990-1994), Ladislav Holubec (1994-2006), Libor Čvančara (2006-